VYBER OBLAST:
DOVOLENÁ Švýcarsko Zermatt
DOVOLENÁ Švýcarsko Davos
DOVOLENÁ Švýcarsko Adelboden
DOVOLENÁ Švýcarsko Interlaken
DOVOLENÁ Švýcarsko St. Moritz
DOVOLENÁ Švýcarsko Grindelwald
DOVOLENÁ Švýcarsko Luzern
DOVOLENÁ Švýcarsko Ženeva
DOVOLENÁ Švýcarsko Flims
Švýcarsko
Švýcarská konfederace či Švýcarské spříseženství, krátce Švýcarsko (zastarale Švýcary) – německy Schweizerische Eidgenossenschaft, Schweiz, francouzsky Confédération suisse, La Suisse, italsky Confederazione Svizzera, Svizzera, rétorománsky Confederaziun svizra, Svizra, latinsky Confoederatio Helvetica, Helvetia – je vnitrozemní stát ve střední Evropě.
Tato federace 26 kantonů má 7,4 milionů obyvatel, z toho je 1/5 cizinců.
Je členem Rady Evropy, OSN, EFTA a WTO.
Švýcarsko leží mezi Bodamským jezerem na severovýchodě, Ženevským jezerem na západě, Horním a Alpským Rýnem na východě a Rýnem na severu, Jurou na severu a jižními Alpami.
Délka hranic společných s Itálií je 734,2 km s Francií 571,8 km, s Německem 345,7 km, s Rakouskem 165,1 km (přerušena Lichtenštejnskem) a s Lichtenštejnskem 41,1 km; celkem 1857,9 km.
Moderní Švýcarsko vzniklo v první polovině 19. století. Tehdejší elity do přelomu 18. a 19. století spolu soupeřících států (kantonů), z nichž některé již byly členy starého spolku, se po posledním ozbrojeném konfliktu, 27 denní válce Sonderbundkrieg v roce 1847, odhodlaly ukončit tuto staletou tradici válčení a v tradici několika předcházejících menších svazků se zasadily o vytvoření „národa vzešlého z vůle“ – německy „Willensnation“.
V roce 1848 tyto snahy vyvrcholily změnou státního zřízení z konfederace na federaci se spolkovou ústavou (revidována 1874 zejména v následku rozšíření politických práv). K tomuto kroku vedly vedle ekonomických důvodů i důvody politické, na území konfederace do té doby válčily – mimo kantonů a měst – i mnohé tehdejší mocnosti Evropy.
Menší celky samy o sobě proti nim nemohly vojensky obstát, mimo spojenectví zvolily i proto politiku přísné neutrality a neúčasti na válkách. Zároveň konfederace začala budovat silnou spolkovou armádu – jak komentuje anglické „neutral but heavily armed“.
Stejně důležité bylo ale poznání, že války nevedou k prosperitě a spokojenosti. Poznání na svou dobu revoluční, které se v ostatní Evropě prosadilo teprv o století později, po ukončení 2. světové války. Podobně se, také o století později, v Evropě začíná diskutovat o participaci občanů na politice, ve Švýcarsku (kde „občan je nejvyšším suverénem“) a některých státech USA běžné od posledních desetiletí 19. století.
Ještě v 19. století bylo Švýcarsko jen v některých oblastech vyspělým hospodářstvím – především v řemeslech a průmyslu (zpočátku hodinářství, vzniklé jako zimní zaměstnání zemědělců, jemné přístroje, později od jemného strojírenství po těžké, chemii a farmaceutiku), některých odvětvích zemědělské produkce a zpracování potravin (např. sýry, čokoláda) a ve finančních službách (banky, pojišťovny, zakládané s rozvojem průmyslu a železnic). Tehdy ale už započal ekonomický rozmach země, který 2. světová válka sice zpomalila, aby po ní následovala desetiletí široce zakotvené prosperity.
Dnešní HDP obnáší 58 000 CHF (38 000 eur, 53 000 USD ) na obyvatele a rok. Hlavním sektorem jsou služby s 3/4 výdělečně činných.
Problémy dnešního Švýcarska jsou v rostoucí byrokratizaci (jak veřejného sektoru tak i některých firem, což u některých z nich vedlo ke krachu), a ve vytrácející se zodpovědnosti některých velkých firem (stinná stránka amerického způsobu hospodaření „od kvartálu ke kvartálu“). Poukazování na nesrovnatelně horší situaci u bezprostředních sousedů je pro sebevědomé a svobodomyslné Švýcary slabou útěchou.
Švýcarské šance jsou v „rodinných podnicích“ tzv. SME; s drtivou většinou ekonomického výkonu, 90% až 97% podle statistiky), na této mentalitě založené zodpovědnosti a schopnosti rychlých změn a vývoje, ve vyspělém výzkumu a vývoji (jak veřejný, tak soukromý, tak ve spolupráci), vysoce integrované specializované ekonomice (špičkový průmysl, produkční a distribuční systémy, finančnictví) na trzích Evropy a celého světa.
Švýcarská mentalita kolísá od uzavřeně konzervativní, netoleratní a ohraničující se, po kosmopolitně otevřenou, tolerantní a integrující.