Etiopie
Etiopie, dříve známá pod názvem Habeš, se rozkládá ve středu Afrického rohu. Etiopie je známa jako země se svébytnou, osobitou kulturou. Kromě krátkého období italské okupace v letech 1936–1941 nesdílí koloniální zkušenost jiných afrických zemí. Etiopie sousedí na jihu s Keňou, na západě se Súdánem, na severu s Eritreou a Džibutskem a na východě se Somálskem.
Etiopie je jednou ze zemí s nejstarším lidským osídlením. Na jejím dnešním území se patrně vyvinul člověk rozumný (homo sapiens). Slovem Etiopie (Αιθιοπία) staří Řekové označovali oblast jižně od Egypta.
Prvním významnějším státním útvarem na území Etiopie byl D'mt. V 1. století n. l. vznikla hlavně na jeho základech Aksúmská říše. V roce 330 byl Atanášem Alexandrijským vysvěcen první etiopský biskup, Frumentius, Řek pocházející ze syrského přístavu Tyr. Král Ezana, jeho žák, křesťanství učinil státním náboženstvím v roce 333.
Až do poloviny 15. století etiopští králové neměli hlavní město. Vládli raději z velkých tábořišť. Ovládali oblastní vůdce, kteří pomocí vojska (vždy z cizí oblasti) kontrolovali šlechtu – tzv. Velké muže (tellek saw). Šlechta ovládala sedláky (plátce daní, gabbar), kteří museli odvádět část úrody a robotu. Nejednalo se však o leníky v evropském duchu, protože mohli své Velké muže opustit. Král Zara Taqob (1434 – 1468) se zasadil o konsolidaci království, kodifikaci funkcí státu, uspořádání soustavy farností a šíření pravoslaví. Hlavním městem země učinil Deba Berban a obnovil tradici korunovace králů v Aksúmu. Po jeho smrti se však země, zejména kvůli jeho krutovládě, opět decentralizovala a hlavní město bylo opuštěno. Toho využili muslimové z Hararu a pod vedením imáma Ahmada ibn Ibrahima v roce 1529 zemi napadli.
Zejména kvůli muslimským výbojům bylo spojení Etiopie s ostatními částmi křesťanského světa až do 16. století velice omezené. V roce 1520 připlula na pomoc proti této hrozbě do Rudého moře portugalská flotila. Po počátečním úspěchu byl v roce 1543 Ahmad ibn Ibrahim poražen v bitvě, které se účastnili i portugalští mušketýři, a musel se stáhnout zpět do Hararu.
Významnou roli sehrál císař (neguš) Menelik II., který se významně zasadil o sjednocení země a upevnění pozice Etiopského císařství na poli mezinárodní politiky. Zásadní roli i na mezinárodní scéně sehrál poslední etiopský císař Haile Selassie, který vládl mezi léty 1930 až 1974 s pětiletou přestávkou během italské okupace. V roce 1974 byl sesazen revolucí, jež vyústila v nastolení vojenského režimu hlásícího se k socialismu. Ten se zhroutil v roce 1991.
V letech 1977 až 1978 proběhla etiopsko-somálská válka. Po počátečním úspěchu východního souseda se Etiopii podařilo, díky vojenské pomoci SSSR a Kuby, útočníka vytlačit ze svého území.
V roce 1993 se od Etiopie oddělila Eritrea. Společná hranice je dodnes předmětem sporů a ozbrojených střetů.